Řešení=jedináček?

Po přečtení článku jsem nabyla dojem, že není nic lepšího než abychom všichni měli jedináčky. Jen tak, podle autorky, lze dítěti poskytnout dětství a dospívání bez stresů. Já sama mám dvě sestry a co se mého dětství týká, nejsem si vědoma, že by mě to nějak poznamenalo. Měla jsem doma dvě kamarádky na hraní. Netvrdím, že jsme se nikdy nehádaly, ale to je snad normální, ne? Teď jsme dospělé a máme tak hezký vztah, že si nedovedu představit, že bych je neměla. Možná se mnou nebude plno lidí souhlasit, ale uvedené příklady v článku mi připadají jako extrémy, se kterými se autorka setkala při své práci a odvodila si z toho, že to tak funguje všude. Je mi líto, že odborník jako ona, zastává takovýto názor. Jistě, nabídla řešení situací, ale stále to ve mně zanechává pocit, že upřednostňuje rodiny s jedním dítětem.