Re: Řešení=jedináček?

..myslím,že autorka chtěla spíše říci,že ke každému dítěti se má přistupovat jako k individualitě a že představa "pořídíme Pepíčkovi sestřičku ať si má s kým hrát" je mnohdy zcela mimo...
Znám ze svého okolí mnoho maminek,jejichž děti jsou naprosto povahově odlišné. Klidný,velmi tichý chlapec má velmi temperamentní a živou sestru/věkový rozdíl 2,5 roku/ - holčička přebrala naprostou vládu nad bráškou :-)..a flegmatický chlapec to bere klidně a v pohodě se nechá sekýrovat :-)...
Mé děti - syn 11 ,dcera 6 jsou přesně ten příklad sourozenců,kteří nemohou být bez sebe ani spolu. Jsou -li spolu je to kolotoč neustálého pošťuchování ať z jedné či druhé strany, ale jakmile se pár dnů nevidí stýská se jim a doslova po sobě truchlí a tak by to asi mělo být.
Prostě jde o to dát svým dětem pocítit,že je máte rádi obě/všechny/stejně a takové jaké jsou..