Proč taková nabroušenost???

Musím se autorky rozhodně zastat.

Každé dělení lidí a vztahů do škatulek je neúplné a se spoustou výjimek. Nicméně v článku autorka poukázala na některé modelové situace a jejich MOŽNÉ problémy. Z jediné věty jsem nepostřehla náznak "doporučení" mít jedináčka, jen proto, aby se sourozenci nehašteřili. Co takhle - když to přeženu - nemít partnera/manžela, abyste se neměly holky s kým hádat????
Podle mě autorka správně poukázala na to, že děti musíme vychovávat jako individua sama o sobě, ale zároveň k nim přistupovat i v kontextu sourozenců....(tedy například "nenadanému" dítěti dostatečně dávat najevo, že nehraje druhé housle jenom proto, že bratříček má hudební sluch).
Mě vyzněl článek pozitivně, načrtl hrubou typologii několika (jistě ne všech) možných situací a i trošku doporučení, jak se s věcí poprat, aby se děti naučily s druhým vycházet, nezávidět atd.
Jsem sice jedináček, ale snad dovolíte malou vzpomínku - na dětské kamarádky. Některé o sourozencích nemluvily s vyloženou záští, ale přece jen s hořkostí a žárlivostí v hlase.
Vážně si NEmyslím, že všichni sourozenci mají patologické vztahy:-) Extrémy jsou jistě vzácné. Přesto stojí za to nad touhle věcí trošku popřemýšlet. A možná udělat doma dětem malinkou změnu....třeba jen v režimu uklízení oblečení....aby byla rivalita (i když není velká) ještě menší a pocit že jsou rodiče spravedliví větší. Je to myslím hlavně v drobnostech.
Teda nechtěla jsem vám dělat kázání:-)))) Jen to berte jako zajímavý podnět.
Zdravím autorku,
Šárka