vzajemne stesti

Pani Jano, s velkym zajmem jsem si precetla o vasi Terezce a musim rict, ze mam uplne stejnou zkusenost. Jsem rada, ze jsme se hned od zacatku,rozhodli rikat dcerce pravdu.Domu jsme ji prinesli z K.U. v 5 mesicich.Nyni ji je 8 roku a myslim, ze kdybychom ji to, ze se nam nenarodila tenkrat zatajili, uz nyni bychom z toho meli hlavu zamotanou. Baruska fakt, ze jsme si ji vybrali mezi dalsimi detmi,prijala s naprostou samozrejmosti a nadsenim.Nekdy se dokonce ve skolce detem chlubila, ze jsme si vybrali prave ji.....V kazdem pripade tedy vsem, kteri stoji pred rozhodnutim, zda rici, jak to je radim, rici pravdu!!!Nedokazu si predstavit, ze by mi jednou rekla,ze ji lzu!Navic v nasem pripade obcas resi, ze vypada trosku exoticky,narozdil ode mne a manzela....Jsem si vedoma toho, ze jsme meli velke stesti, ze jsme dostali tak bajecne dite.Dodnes mne jeji jednani s nami presvedcuje, jak uzasny krok jsme pred casem udelali.Svou laskou, kterou nam stale dava najevo, jakoby vyjadrovala svou vdecnost. Jak je to mozne, prisla k nam v 5 mesicich a tak si nic zleho co zazila nemuze pamatovat? Tim, ze je to ohromne bystre dite si jen obcas pokladam otazku:Jak bych se zachovala, kdyby za nekolik let prisla, ze chce poznat vlastni matku? Nemela bych ji preci branit...nyni si jen rikam, ze o te pani urcite nechci mluvit zle, ale "maminkou" ji nazyvat nebudeme.