Poslušnost v dospělosti

I já patřím mezi děti, které byly "správně vychovanou a poslušnou "chloubou svých rodičů. Dnes je mi třicet a pořád se peru s tím, že nejsem schopná se "normálně" bavit s autoritou. V porodnici nedokážu sestřičkám říct, co mi nevyhovuje, nadávám si, že jsem se v ordinaci nevyptala na všechno lékaře a nechala se zaskočit jeho tónem, třesu se, když mě zastavuje policie, i když vím, že auto nedávno prohlíželi v servisu a že je vše v pořádku. Pořád se cítím, jako bych byla POD někým, míň než všichni ti lékaři, úředníci a další, kteří často nedělají pořádně svou práci a nechovají se přiměřeně a překračují své kompetence a já si to přesto nechávám líbit, protože se cítím svázaná svou poslušností a neumím se vytáhnout ze své podřízenosti a postavit se jim tváří v tvář jako rovnocenný partner.
APELUJI na všechny rodiče, život s poslušným dítětem je možná trochu jednodušší, ale ŹIVOT POSLUŠNÉHO DÍTĚTE je pořádně těžký. A tak chcete-li svému dítěti připravit šťastnou budoucnost, myslete na to, prosím.