Re: Poslušnost nemusí udupat individualitu

jo s tím docela souhlasím, myslím taky, že už to máme
někde napsané, jestli se budeme nebo nebudeme umět prosadit. Je ale určitě pravda, že pokud jsme vychovaný autoritativně a násilím donucený k poslušnosti, tak se toho probuzení dosahuje hodně těžce a dost v pozdním věku (já se tedy probírala a prokousávala až hodně po třicítce a dodnes bojuju s tím, že mám prostě z něčeho nepřiměřený respekt). Snažím se syna vychovat k tomu, aby hlavně měl na věci svoje názory a uměl je říct, aby na všechno slepě nekývl. V praxi se to zatím projevuje tak, že ve školce si ho nemůžou vynachválit - z čehož mi lezou oči z důlků - protože s námi vede občas dost prudký spory a musí mít poslední slovo, no uvidíme...
Já osobně celoživotně vedla s otcem bitvu, v puberte a i potom jsme spolu skoro nemohli normálně komunikovat, pořád jsme se kvůli něčemu hádali, pořád se mnou kvůli něčemu, co dělám jinak než se má, nemluvil (sblížili jsme se až když se odcházel a bylo nám to oběma moc líto). Výsledek ovšem dneska je, že neumím řešit konflikty tak nějak s rozumem, ale mám tendenci okamžitě vybouchnout, řvát, vztekat se, což určitě není dobré.. přeji nám všem rodičům, aby jsme svoje děti nechali dýchat a rozvíjet vlastní myšlení a názory a aby jsme byli opravdu ta zeď o kterou se můžou (ale nemusí) opřít, když bude zle....