Špatná rodina či NRP?
Tento příspěvek o nechtěných dětech ve mne opětně vyvolal mou vnitřní debatu na téma "Je lepší, aby dítě vyrůstalo v dysfunkční rodině či byla zajištěna NRP?" Několik let pracuji v DD a za tu dobu jsem se setkala se spoustou "nechtěných" dětí, o které se matka nechtěla či nedokázala postarat. Ale ona to nezvládala jednou, dítě jí bylo odebráno, žilo 1-2 roky v kojeneckém ústavu, pak se situace doma malinko zlepšila, dítě tam bylo navráceno, chvilku to fungovlo, matka si však našla nového přítele, s ním měla další dítě, o to z předešlého vztahu se řádně nestarali, bylo jim tedy odebráno. Za čas se opět do rodiny na chvilku vrátilo, pak zase ústav...ve finále to vypadá tak, že od jedné matky je po různých ústavech ČR několik dětí a ona má další doma. Na jak dlouho? A nemyslete si, že je toto ojedinělý případ!
Proto se stále častěji zamýšlím, kolik šancí, by měla takováto žena dostávat? Děláme to opravdu pro blaho dítěte? Kdyby toto dítě vyrůstalo v pěstounské rodině, muselo by se jednou vypořádat s tím, že ho vlastní matka nechtěla. Ale to musí i v pobytech v ústavu. Nejednou řešíme s dětmi otázku "Co je na mne tak špatného, proč mne nemá ráda, co jsem jí udělal? Proč chce bráchu a né mne...?"
Vím, že je v naší republice obecně platná zásada lepší "špatná" biorodina než rodina "náhradní". Ale čím dál více se mé názory, podpořené zkušenostmi, rozcházejí s danými tendencemi naší společnosti.
A proč to sem píšu? Zajímalo by mne, zda někdo máte nějaké zkušenosti či názory, klidně i jiné než jsou ty moje:-)
Odpovědět