Re: Špatná rodina či NRP?

Jsem z podobného oboru a mám úplně stejné pocity jako ty. Abych se z toho nezbláznila, vytvořila jsem si takové pravidlo. Myslím si, že téměř každý by měl dostat druhou šanci. Tj. i rodiče, jimž muselo být odebráno děťátko. A pak je na nich a na té tzv. sociální síti (já vím, že se můžeme bavit o tam, jak a zda funguje, ale to by bylo na dlouho), zda začnou fungovat jak mají. Zažila jsem situace, že rodiče se skutečně začali o své děti najednou starat, třeba když se dokázali dostat z alkoholismu. A před těmi klobouk dolů. Ale pokud znovu se dětem v té biologické rodině ubližuje, žádnou další šanci bych jim už nedávala. Já vím, že je to děsně obecné, a že to není žádná "objevená Amerika", ale bylo to pro mne východisko, jak pak přistupovat k indiviudální rodině.
Je to tak těžké, vědět, co je v dané chvíli nejlepší. Hodně často by se dala rodina popsat slovy, že je péče a vztah k dětem na hranici, a co je pak lepší? Byrokracie skutečně přibývá stále víc a skutečný človíček se pod těmi nánosy papírů už ztratil.
Jo a podle mých zkušeností taky hraje dost velkou roli výměna soc. pracovníka na úřadu. Pokud se změní socka, tak rodiče začnou mnohdy hrát etudu na téma Jak je vnější okolnosti ubili a zničili a že oni by moc chtěli se snažit a své děti milují. Já jim to věřím, jen to prostě nestačí. Takže se jim dává další a další šance a končí to přesně tak jak jsi to popsala ty.
Taky bych ráda znala cestu ven.