Re: Děkuji

Tento článek mne moc potěšil, připomenul mi totiž nádherný týden strávený s Klubem rodičů a přátel dětí s downovým sydromem, Denisou, Jirkou a ostatními downiky a jejich rodiči na cestě po Německu (pro autorku: byla jsem tam jako tlumočnice, ale těch cest bylo myslím víc, třeba jsme zažily každá jinou). Byl to neuvěřitelně náročný a krásný týden, pro mne jako laika i velmi poučný a plný nových zážitků. A přinesl mi dvě zásadní věci: za prvé úctu k "jiným" lidem a k lidem, kteří o ně pečují a pomáhají jim a za druhé jsem pochopila, že mít zdravé dítě není samozřejmost a že si toho musím bez jakéhokoli patosu vážit.
PS: Víte, že do dneška, když potkám na ulici "downika", tak se uplně podvědomně usměju?