Re: Co tedy dál?

Tak co s tím? To je otázka.....
Ze života znám ale i případy, kdy doktor hájí matku označenou soc. pracovnící jako nezpůsobilou, i okolí ji tak označovalo, že děti mít nemá....byla prostě o něco zaostalejší, ale děti měla čisté a syté ... Nakonec ji děti nevzali, děti měly matku a ona je také měla a vychovala. Prostě, někdy je těžké odhadnout, kdo se jak k dětem chová a jak vypadá a co říká... a k tomu v našem státě má soc. pracovnice na starosti třeba 160 rodin, k tomu papírování... (kdesi jsem tento údaj nedávno četla). Takže někdy prostě pochybit musí a vezme dítě, kde není nutné a nevezme, kde je nutné.

Návrhy řešení?
1. Všímavost, nebýt lhostejná/ný - dnes je to bohužel dost běžné
2. Psát dopisy, emaily, cokoliv (i individuálně) - zodpovědným lidem psát souhlasy, nesouhlasy k těmto tématům ... běžné to dělají ekologové

Jsem z toho smutná, je to zvláštní doba, kde kdo věnuje ČAS ke sledování telky, kde je vše jen senzace a nebo přisprostlá slátanina typu "Rodinná pouta" a málokdo investuje čas pro pomoc někomu, kdo to potřebuje nebo si třeba vezme starší dítě z děcáku na víkendové pobyty do rodiny, nebo napsání nesouhlasného dopisu či mailu.

- Méně telky a lítáni po blbostech na netu! ;-)
- Více zájmu o věci veřejné!
- Více času pro hledání příčin!
- Více časů pro činy, které něco změní!

....PS: pokud někdo vymyslíte např. vzor dopisu našim voleným zástupcům, vložte jej sem a můžeme začít s rozesíláním.....