Re: ZABÍT MÁLO

Je pravda, že nyní je v médiích nesrovnatelně víc informací, takže to vypadá, že je těch případů víc. Co se týká kontroly novorozeňat, samozřejmě že se i při vší kontrole nedalo spolehlivě zjistit, zda matka dítěti občas neubližuje. Ale je pravda, že dost často poznám pouhým pohledem, že dítě není úplně v pohodě (nemám na mysli dítě z normální rodiny, které je třeba nemocné apod.). Občas se mi stává, že vidím na ulici "matku" s kočárkem, které bych od pohledu nesvěřila ani kočku, natož dítě. A dost často jsem pozorovala, že děti takových matek mívají úplně jiný výraz v obličeji, jsou takové smutné, ustarané, některé jakoby měly obličej starého člověka. Vždy mě zamrazí, když něco takového vidím. Vzpomínám si, když jsem v r. 1974 chodila do poradny s čerstvě narozenou dcerou, byla tam jedna mladičká matka, Maďarka s novorozencem, přišla právě z porodnice a její partner byl Rom - a na našem středisku byla skutečně pečlivá sestřička, slyšela jsem, jak jí řekla, že k nim bude často docházet a dohlížet na to, aby dítě bylo v pořádku, přebalené, nakrmené atd. Byla to její vlastní iniciativa.Ta rodina bydlela v nějakém zanedbaném statku, byl to okraj Prahy, tam se lidé docela znali, ne jako ve velkoměstě, kde je vše anonymní a tudíž se leccos zjistí, až když je pozdě. Co se týká kontroly opruzení, tak občas je dítě opruzené při sebelepší péči. Dřív byly hadrové plenky, to bylo horší než papírové, které moč sají, protože se mi nejednou stalo, že syn, který měl hodně jemnou kůži oproti dceři, byl mokrý, usnul v tom - a za delší dobu se vzbudil a už byl opruzený. Ale na dítěti se pozná, zda je o něj dobře pečováno, i kdyby bylo momentálně opruzené. Viděla jsem těch mimin za život fakt dost. A děsí mě, že nyní není absolutně žádná kontrola - normální mamina to nepotřebuje, ale právě takové "matky" jako byla ta, o které byl článek, tím pádem naprosto unikne jakékoliv kontrole. Pak také jsou různé nezodpovědné feťačky, které vůbec do žádné poradny nedocházejí apod. a u těch je zázrak, když dítě přežije. Samozřejmě se občas stane v naprosto normální spolehlivé rodině, že dítě spadne, má modřiny apod. Můj vlastní vnuk nám spadl ze skluzavky přímo na hlavu - a stála jsem vedle i s jeho matkou. Byl to šok, i když se mu nic nestalo. U živých dětí je to otázka vteřiny.Nebo jej zcela nečekaně prudce strčila sestřička a padl obličejem na roh a měl podlitinu přímo pod okem, tomu se prostě zabránit nedá. Ale pokud se u některého dítěte v nemocnici zjistí, že má zhojené zlomeniny apod., naprosto nechápu, že takové dítě okamžitě rodině neodejmou. A nikdo z těch, kdo rozhodovali, není potrestaný, když dítě utrpí další úrazy nebo dokonce nepřežije. To nechápu a nikdy nepochopím, vždyť přece zákonodárci též mají děti. Možná je to i tím, že zákony vytvářejí především muži a velmi malé procento žen, navíc možná žen, které ani děti nemají.