Když to shrnu...

dělá to na mě dojem, že docela zásadní vinu na tom všem asi má ta sociální pracovnice. Skoro bych to postavila na roveň zavinění "matky". Matka pokud něco takového udělá nepochybně ji něco chybí (nebo přebývá), dlouhou dobu už k tomu směřovala a její chování dávalo dostatečně najevo, že má velký problém. Právě proto máme systém, který ji měl a mohl v jejím jednání zastavit. Nevím na základě čeho rozhodovala soudkyně (nemám k tomu informace) pokud měla nějaké podklady, které dokazovaly, že "matka" jednala v předchozích případech pod vlivem duševního stavu, který pominul, je její rozhodnutí pochopitelné a odvaha chvályhodná (zdůrazňuji ale že nevím, na základě ČEHO rozhodla tak jak rozhodla a celkem by mě to zajímalo). Po vrácení dítěte matce ale měl nastat velice podrobný a pečlivý dohled, který však již nebyl (???nevím) v pravomoci soudkyně. Tohle měly obstarat sociální pracovnice, které to měly na starosti. Pokud je pravda, že tam byly jednou, napodruhé se na to vykašlaly, když se nedostaly dovnitř, pak je to totální selhání a je třeba je volat k osobní zodpovědnosti. NEvím jaké jsou a zda existují nějaké směrnice pro sociální pracovnice a pokud jejich současná podoba něco takového umožňuje, je třeba je změnit.