Krkavčí matka za mřížemi - příběh nekončí

Zprávu přineslo několik tištěných i internetových deníků (mj. DNES, LN dne 5.1.2007). Nebyla to zpráva, která by se prodrala na první stránky před recepty na hubnutí a pletky politiků, spíš pouhý příspěvek do černé kroniky. Krkavčí matka, která utloukla k smrti své dvouleté děvčátko, půjde na 10 let za mříže. Zdá se, že pro všechny je případ vyřešen, ale opak je pravdou. „Vyřešil“ se jen jediný tragický a hrůzný důsledek, ale příčina v podobě závažných chyb celého systému zůstává neřešena. Jak jinak by se mohlo stát, že „matka“, která týrala svou dceru už od příchodu z porodnice a byl jí za to udělen podmíněný trest a nařízena psychiatrická léčba, dostala své dítě po necelých dvou letech zpět do péče? Jak je možné, že přestože dala tato „matka“ souhlas s adopcí, dítě nebylo bezodkladně umístěno v náhradní rodině?

Jak je možné, že když si „matka“ svůj souhlas s adopcí po roce a půl rozmyslela, bylo jí vyhověno? Jak je možné, že soudkyně Marta Šašková rozhodla, že žena, která týrala svoje novorozené dítě, dokáže po roce a půl psychiatrické léčby dát témuž dítěti lásku a péči?

Jak je možné, že potenciální žadatelé o adopci jsou (oprávněně) důkladně prověřováni, zda jsou dostatečně vyzrálí, zdraví duševně i tělesně, sociálně zabezpečení, stabilní v manželství atd., a biologickým rodičům, kteří už jednou ve své roli takto zásadně selhali, není měřeno přinejmenším stejným metrem? Je vina na straně zákonů, soudců, nebo sociálních pracovníků? Nejspíš je vina na straně nás všech, neboť jsme dopustili, že tento článek se nedostal na titulní strany nejčtenějších deníků (před atraktivnější informace např. o nedostatku sněhu na horách) a nedonutili jsme kompetentní osoby k činům! Byl zmařen život zdravé dvouleté holčičky, ale další desítky dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech čekají na to, až kdosi kdesi rozhodne, zda se vrátí do rodin, které se ani rodinami nazvat nedají, k matkám, které jsou matkami jen podle zápisu v rodném listě, nebo jestli se dostanou co nejdříve do náhradních rodin, kde by v roli vytoužených a milovaných dostali šanci na šťastné dětství a naplněný život. Vím, že můj příspěvek je jen snůška otázek bez odpovědí. Ale třeba někoho z vás moje otázky navedou na nové myšlenky. Třeba dáme svoje myšlenky dohromady a… vím, že nespasíme svět a nepomůžeme VŠEM smutným očím týraných, zanedbávaných nebo opuštěných dětí, ale …snad alespoň některým.