Souhlas s Vladěnou

Jsem také zdravotnice, dodržuji lékařské tajemství, přesto jsem ráda, že tu hrůzu sem Vlaďka napsala. V tomto případě by bylo správné fotografii této hrůzy vyvěsit soudkyni na dům, nebo aspoń na štítek u její kanceláře a příslušnému sociálnímu odboru na jeho internetové stránky. Jak jinak může mrtvé dítě žalovat? Kdo o něm může ještě za rok vědět? A jakou odpovědnost nesou lidé, kteří rozhodují? Budou vůbec nějak postiženi, že rozhodli špatně? Ne každý je postižen svým svědomím!
Mám vlastní zkušenost, že po požádání o svěření dítěte do pěstouské péče do stabilní rodiny s dobrým zázemím se dobré dva roky NIC neděje. Po dotazech: Úřednice na úřadě je nemocná, pak se mění, pak mají přednostnější případy, pak se úřad stěhuje. Pak, když se Vám narodí další dítko, nejlépe dva dny po porodu Vaši žádost někde vyhrabou a (po úvodu, že Vaše žádost přestává být po dvou letech platná...)si Vás pozvou na celodenní psychologické testy. Za ty dva roky už z naší péče mohlo profitovat odložené dítě. Pak Vás ev.někde prověřují lidé, z nichž někteří ani zdaleka nedosáhli v rodinné péči, ve zkušenostech s výchovou, ve vzdělání, v partnerském vztahu, atd. to, co vy. Následně vám tito lidé vhodné dítě vyberou a dají na zkoušku, vy do toho mluvit nemůžete (pouze můžete papíru svěřit, jaké dítě byste nechtěli ... copak to lze? Je to záležitost srdce...). A nebo taky žádost zamítnou. Celé postavené na hlavu. My jsme to prozatím vzdali. Bere nám to sílu, abychom se...věnovali dětem.
Ale vím jedno, že kdyby tu dvouletou holčičku, nebo třeba to miminko narozené z incestu a odložené v kojeňáku, nebo kteréhokoli jiného nešťastného drobečka dali k nám, udělali bychom všechno pro to, aby aby byl u š´tastný a nic mu nechybělo.