Tlak i na okolí

Já jsem nastoupila na vejšku hned po maturitě i s malým.Tenkrát mu byl rok, teď dokončuju první semestr.Manžel má naštěstí práci, kterou může většinově vykonávat doma.Často dojíždím, mám individuál, ťuk ťuk, zatím zvládám.Není to zrovna blízko a často tam jsem celý den takže jsem občas ráda když přijedu ztrhaná domů, dítko je vykoupané, nakrmené, spí a já si jdu lehnout.Babička jedna hlídací, o druhé radši nmluvím.

Ale k tomu co jsem chtěla říct, všimla jsem si jedné podobně vytížené snad ještě mladší slečny, co má tak trochu neblahý zvyk brát s sebou dítě všude.Přítel prý pořád pracuje, dálkově prý studovat nechce,babičky nehlídací...Pokud jsou cvičení, beru, je to povinné a potřeba, ale na přednášky...Mě to tedy nevadí, já jsem z domova na ruch s malým zvyklá, ale pokud vám po aule lítá roční holčička, která má zvyk po každém se sápat ( včetně vyučujícího - přednášejícího) a neustále se dožaduje pozornosti tak to kapánek ruší...Byla na to i upoztorněna, že by příště bylo vhodné si přednášku raději od někoho opsat, nevím jestli narážku pochopila, nicméně si malou přivedla na zápočtový test s tím, že zkoušejícímu nic neohlásila (alespoň poprosit by snad bylo vhodné...) a stejný scénář jako na přednášce se opakoval znovu.Magistra byla naštěstí docela ok, s malou si snažila co nejvíc hrát aby nás nerušila...

takže asi tak, nemám nic proti tomu, aby se děti vodily do školy, i já jsem se k tomu někdy m usela uchýlit, dělám to sice nerada, ale na druhou stranu když není zbytí...jenom by se z toho neměla dělat samozřejmost, jako že si přivedete dítě a všichni si sednou na zadek...

jinak držím všem studentkám a případným studentům palce, ať se vám daří ve škole a potom i doma :-)