skola versus mateřství

Ahojky, taky patřím k těm, které se radovaly, že se dostaly na vysokou a pár týdnů na to zjistily, že čekají miminko...

Rozhodla jsem se, že zkusím zvládnout obojí.
Týden před porodem jsem dodělala poslední zkoušku prvního ročníku a s individuálním plánem a za pomoci manžela a babiček pak zvládla celou výšku na denním. Ondrovi byly čtyři ročky, když jsem státnicovala. Musím uznat, že jsem to měla mnohem snažší díky tomu, že jsem měla:
1.) jen jedno dítě a ještě k tomu hodného spáče
2.) hodného manžela a hlídací babičky
3.) a že jsem nepřerušila studium,tudíž jsem z toho "nevypadla".

A ten, kdo si myslí, že je mé nejstarší dítě ochuzeno, protože jsem se mu dostatečně nevěnovala, tak těm vzkazuji, že jsou na těžkém omylu!!!
Náš syn uměl poznávat písmena ve dvou letech, číst plynule v pěti a když šel do první třídy, počítal v záporných číslech. Všichni jsme se mu maximálně věnovali a rozhodně to není o tom, zda matka chodí do školy nebo nechodí a je jen s dítětem doma.

Mimochodem - a co před třiceti lety, když se dávaly děti po šestinedělí do celotýdenních jeslí a rodiče si je vyzvedávali pouze na víkend? A nikomu to nepřišlo nenormální...

Teď mám po škole pět let, děti máme tři a protože jsem už dva roky doma koketuju s myšlenkou, že bych zase něco zkusila. Nejste taky někdo z Ostravy a nechcete zkusit třeba stavařinu? Samotné se mi do toho nechce.

Všem vám, co jste se na studium při dětech daly, držím pěsti a věřte, že s pevnou vůlí to dokážete!
Jana + Ondra (9let) + Evička (1,5 roku) + Sonička (8 týdnů)