Re: Doma , nebo do školky...

Ahoj Leni(autorko), nechci ti zamotávat hlavu svými zkušenostmi a názorem, ale pochopila jsem , že jsi inteligentní žena (jak již tu bylo řečeno) a tak ti moje zkušenost i názor píši, protože vím, že si z toho vemeš co uznáš za vhodný.
Co se týče školky můj muž nechodil ani do školky ani do jeslí (hlídala ho babička) a má lepší imunitu nežli já, která chodila jak do jeslí tak do školky. Můj muž je zaměstnavatel několika lidí, tzn.je velice komunikativní a chytrý. Narozdíl ode mne, já když se mám dát s někým do řeči tak jsem nervózní a plácám pátý přes devátý. Atd.atd.
Chci tím jen říct, že mne a mého muže hodně ovlivnila výchova rodičů. Mého muže nechali rodiče rozhodovat o všem už od mala, mohl se vjadřovat ke všemu a rozhodovat o všem co se doma řešilo. Např.když se u nich kupovalo nové auto tak každý (to je máma, táta a můj muž - byl jedináček!)napsal na papírek barvu a typ auta a potom každý za sebe obhajoval ten svůj návrh. Za to já jsem nesměla říct svůj názor, jakmile jsem se k něčemu vjádřila, bla jsem ihned utlumena, že jsem dítě a nemám do toho co mluvit, no a když to slšíš celý život, tak se člověk raději uzavře a nevyjadřuje se . Nehledě se přede mnou nikdy nic závažnýho neřešilo.
Omlouvám se, za ten román, ještě krátce k té alergii. Jsem citlivá na laktózu, na alergoligii mi nic nezjistili, a proto píší, že jsem citlivá a ne alergická. Přesně jako u tvého synka Leni i já nemám pochopení, když to není podložený papírem tak si prostě vymýšlím. Ale já sama vím jak mně je, když s ním něco omylem včem je mléko, nebo mi nedej bože někdo neřekne, že tam dal smetanu. To platí i na šlehačku a léky s laktózou. Neumím si představit, že chodím do nějakého institutu, kde mi vaří co chtějí a já to musím sníst!!!
Z toho všeho vyplývá, že jsem proti školce. Ale je to jen můj názor. Leni přeji ti a tvému synkovi hodně štěstí a nech nadále průchod svým citům a svému srdíčku. Renata