Makrobiotika

Milá Lenko, vypadá to, že tvému synovi by školka asi prospěla. Bylo by ideální, kdyby sis ho mohla brát domů před obědem, což by neměl být velký problém (už v dobách mého dětství to tak maminky např. celiatiků či diabetiků dělaly), záleží pouze na domluvě. Chci ti ale napsat podporu v tvém vaření podle makrobiotiky. Myslím si, že je to druh výživy, který by prospěl spoustě lidem, já tedy takto vařit nedovedu (vařit vůbec moc neumím a dělám to hrozně nerada), ale snažím se aspoň o zařazení určitých prvků do naší stravy. Od kamarádky a její maminky, která se o to hodně zajímá vím, že se tímto dá celkově upravit zdravotní stav v mnoha ohledech, ale je potřeba tuto dietu dodržovat dlouhodobě (celý život), ne jen 3 měsíce. Pokud jsi ty 3 měsíce zvládla (máš můj obdiv), zvládneš to určitě i dál. O tom, co dítěti podávat a co ne rozhoduješ jen ty a je na tobě, jak si to ve svém okolí prosadíš. Pro moje a manželovy rodiče (natož pro prarodiče a další širší rodinu) bylo naprosto nepřípustné, že své dítě výhradně kojím do 6 měsíců, pak začínám zeleninou, čaj nesladím, a dokonce do teď (synovi je 20 měsíců) nedostal žádnou sladkost. Vypadám podle nich, jako bych mu něco odpírala. Vysvětlila jsem jim svůj postoj a trvala na něm. Ano, hlavně ty sladkosti nemohou přenést přes srdce. Tuhle se mě dědeček ptal, jestli syn vůbec nemlsá. Říkám mu, že ano, mlsá, dostává kukuřičné či rýžové chleby, pohankové křupky apod. a on je fakt miluje, má to, jako by dostal vytouženou sladkost. Když ho viděli, jak to jí a chce další, uvěřili. I když se jim to moc nelíbí, tak mě respektují. Jen moje mamka se občas snaží prosadit svou, ale vždycky jí jemně naznačím, že syn je moje dítě a proto o něm budu rozhodovat já. Přeji ti odvahu a pevné nervy.