Kdo odsoudí Sókrata

Pokud mluvíme o sarkasmu a ironii, je podle mě vždycky třeba doplnit kontext. Výsměch je nakonec přirozenou metodou, kterou společnost "umravňuje" jedince, který s ní nejsou úplně v souladu. Jedná se vlastně o varování - pak obvykle následuje exkomunikace. Každý se musí naučit s výsměchem pracovat, a to na obou stranách (s lidmi, kteří se neumí ohlédnout za svými chybami a nedokážou se zasmát, se nedá žít). Pokud si podle mě rodič nebo učitel dělá legraci z chyb dítěte/pubescenta/adolescenta, musí to být samozřejmě s láskou. Ovšem najdou se i prostředí (např. dětská skupina), kde se bude vysmívat natvrdo - i s tím si dítě musí umět poradit, jestli z něj nemá být měkkotina.
Autora článku sleduji už déle. Mám pocit, že ačkoli píše do pedagogického časopisu, učitele nemá rád. Zřejmě mu některý ublížil a autor mu to dodnes neodpustil. Ostatně, výsměch neprošel ani Sókratovi. Kolikpak lidí by ho znovu poslalo na smrt?