Re: ?

Tak teď jsem se fakt pobavila:-)))! Mám dvanáct a půl letou dceru. Já vám dám "chudák holčičika, bojí se přinést domů zatoulané zvířátko"! Jsou to už velké ženské, hlavička sice trochu zaostává za tělem, ale o tolik pozadu není, aby si zi zasluhovala "pochopení" hodného tak nanejvýš šestiletého dítěte. Takhle naivně by si nevymýšlel ani můj devítietý kluk. Ten ne výsměch, ale zjevný chechtot nad takovým pokusem byl zcela na místě a byl to nejlepší, co se dalo udělat. Smích nad scénkou jakou předvedla zmiňovaná slečna je přece něco jiného, než výsměch! Nechápu takovou přecitlivělost ve výchově, jakou popisuje Zuzana, jak jsem to tak četla, musela jsem se fakt začít smát (nejdřív při představě ubohého opalujícího se křečka a pak při představě chudinky vysmívané dvanáctileté holčičiky). Snad to ode mne nepochopíte jako výsměch :-). Jak vidíte, dvanáctileté slečny už mohou být tak daleko, že se dovedou zasmát i samy sobě. A že se dítě bojí domů přinést nalezené zvíře, protože by ho rodiče sprdli, je snad v pořádku, ne? Já tedy neznám rodiče, kteří by jásali nad donesenými koťaty a spol.