Re: připomínka - děti na hřišti

Promiňte, ale podobné příspěvky mě fakt dojímají. Bohužel všechny děti nejsou stejné a ne každé naučíte reagovat na pokyny stůj, apod, zejména jsou-li zaujaté něčím jiným. Pro maminku, která si netroufla s dvěma dětmi na hřiště, mám pochopení. Některá hřiště zřejmě projektovali lidé, kteří měli klidné hodné a poslušné děti. Nejsem líná utíkat za dětmi, je-li to třeba, ale opravdu těžko se mi utíkalo za 2 najednou (dvojčata) v době kdy všude vylezli, ale od nikud neslezli, nýbrž spadli. Proto jsme chodili vždy ve dvou. Pokud to šlo, s tatínkem, nebo s babičou, kamarádkou,... A věřte, že obě jsme měly co dělat, vždy jsem odcházela ze hřiště vyběhaná víc než děti, zatímco ostatní maminky seděly, četly si a jen tak občas zkontrolovaly, zda jejich robě stále sedí tam, kam ho před hodinou posadily. Mám poit, že právě takové maminky mají vždy nejvíce rad, jak zvládnout raubíře. Opravdu není nic jednoduššího, než kritizovat výchovu dětí, které vypadají, že rostou jako dříví v lese a nikdo si jich nevšímá. Až co mám své vlastní (a trochu problematické) děti, chápu, že i kdyby se rodiče rozkrájeli, nemusí to mít ve výchově kýžený efekt. ne proto, že to nezvládají, ale prostě proto, že jejich děti jsou jiné (třeba mají LMD jako ty naše).
Maminky dvojčat, myslím opravdu nejvíce dojímají rady typu - naučte ho, ať sedí a počká (možná některé děti opravdu posedí a počkají, ty moje ale ne - vyřešeno - mají-li jídlo, sedí a jsou hodní) nebo: tak ho z té prolézačky naučte slézt (co asi tak celé dny dělám, pokud tedy 2. kluk nevisí hlavou dolů na opačném konci hřiště).
No, přežili jsme to, ale už vím, že ne každé dítě je nevychované, některé je prostě takové jiné....
Maminkám co mají "jiné" děti přweji dobrou fyzičku a pevné nervy. S věkem se to zlepší!