Re: připomínka - děti na hřišti

Skutečně každé dítě je jiné, a kdo nezažil dítko velmi živé, navíc bez pudu sebezáchovy, nepochopí, proč se takové dvě nedají na hřišti (pro větší děti) uhlídat.
Mám tři švagrové, z toho dvě mají dcerky ve věku mé. Pochopitelně jsme si holčičky vzájemně hlídaly, přímo se to nabízelo. Pak se přidal ještě můj syn o necelé dva roky za děvčaty.
Každé to dítě je úplně jiné. Na hřišti se stejně staré holky (mluvím o věku cca 1,5 - 4 roky) chovaly zcela odlišně.
Jedna opatrně zkoušela jen kousky spíše pod své fyzické možnosti, a pokud se rozhodla požádat o pomoc dospěláka, v klidu vyčkala, až ten si na ní udělá čas a "odjistí" ji. Slovní pokyny repektovala, pokud je uznala za smysluplné, a jednalo-li se o bezpečnost, uznávala je bez problémů. Co se pamatuju nikdy odnikud nespadla.
Druhá se pouštěla do všeho na co měla, případně kousek přes, ale jsouc velmi šikovná obvykle vše zvládla, maximálně se trochu otloukla. Na pokyny reagovala až na křičené poněkolikáté, ale dalo se...
Třetí vylezla kamkoli a tam se (někdy) pustila. Na svoji žádost o pomoc či prostě křik očekávala reakci v půl vteřině. Na pokyny - zákazy někdy reagovala, jindy zas ne. Bylo to dítě (teď už jsou to všechno slečny) velmi nepředvídatelné a na prolézačkách či u vody nespustitelné z očí, co říkám - z rukou!
Hlídat dva "třetí" typy najednou si neumím představit.
Když se do hrací skupiny přidal nejmladší, celkem si poradil se vším, do čeho se pustil. Nepadal moc často a kdy,ž tak "šikovně", když potřeboval pomoci - odněkud sundat, vydržel relativně dlouho třeba viset za ruce. Mluvit si do ničeho moc nenechal. Ten tedy útlé dětství přežil ve zdraví hlavně díky obratnosti a vrozené fyzické kondici.
Přimlouvám se proto za pochopení pro matku, která má dva "třetí" typy a bojí se s nimi ven. Ne každé dítě lze naučit spolehlivě poslechnout alespoň dva pokyny. Šestkrát poslechne, posedmé skočí kam nemá...
Kdo má doma a v okolí děti spíše opatrné, nebo divoké ale s jistým pudem sebezáchovy, nemůže pocopit, jaké to je.