Re: důslednost a jak na ni

Ano, tahle knížka je opravdu výborná. Sice jsem do ní zatím jen nahlížela u kamarádky, ale do čehokoliv jsem se začetla, to mě hned pohltilo a hlavně: našla jsem tam spoustu věcí, které jinde nejsou. Např. ohledně té důslednosti. Už dlouho vím, že důslednost je nejúčinnější, nejlepší, ale současně i nejobtížnější výchovnou metodou (teda hned po vlastním příkladu). Ale až zde jsem se dočetla, že nestačí být důsledný sám za sebe, pokud se stejně důsledně nechová i druhý rodič, potažmo prarodiče. V tom pak podle mě tkví domnělá neúčinnost důslednosti.

Další důležitou poučkou, jíž se snažím při výchově (nejen svého syna) řídit, je věta:
"Neslibuj, co nemůžeš dodržet."
- vztahuji to jak na sliby něčeho lákavého, tak na případné tresty. Tzn. pokud něčím dítě nechci potrestat, tak tím ani nehrozím. Tj. domyslím důsledky pro ně i pro sebe, např. zjistím, že nehodlám nebo z nějakého důvodu nemůžu nést následek trestu. (Např. kdybych hypoteticky chtěla hrozit tím, že nedostane mlíko, a přitom mi vadilo, že bude dlouho nepřetržitě řvát, já nic neudělám a ještě mě to vytočí a přivede do afektu, tak takovou hrozbu vůbec nevyslovím a raději si promyslím další postup. Podle mě dobrý rodič nemusí pohotově sypat z rukávu, "co se stane když..." a mít hned ten správný nápad na podmínky odměny, trestu apod. Svého syna jsem naučila, že někdy potřebuju čas, abych si věci mohla promyslet. Mnohdy už během toho mého přemýšlení pominou důvody pro to, proč bych se zlobila.

A ještě k tomu osobnímu příkladu - ten se mi osvědčuje maximálně. Horší je to s mojí schopností být vždy svému dítěti tím správným příkladem. Ale chápu to tak, že důležité je být si toho vědom a usilovat o maximum možného.

Držím všem palce při zvládání více či méně paličatých potomků :-)