Důslednost a pohoda

Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale protože se výchovou dětí hodně zabývám a mám sama dvouletého kluka jsem nucena se k názoru vyjádřit.

Úplně chápu Vaši situaci...v níž se sama taky ocitám...a snažím se být důsledná...
Jen takové dvě tři okrajové rady, které zabraly u nás:
1. Snažím se co nejméně dávat ultimáta (viz. to mlíko), které bych pak musela splnit.
2. Vysvětlím klučinovi co se prostě podle mě bude dál dít, obejmu ho a řeknu mu že ho mám ráda...
a pak protože vedle nás bydlí malé miminko ho nechám vybrečet, brečí max. 10 minut do polštáře, aby ji nerušil.
3. Znovu k němu přijdu až začne jen kňourat, řeknu mu, že mám radost, že to zvládl a jdeme na další činnosti.
Tohle u nás funguje. Nevím jak by to mohlo fungovat někdy jinde, ale třeba vyzkoušíte a zabere to.