Každé mimi je jiné.

No jo, ale to není žádná zásluha. Nemyslim to zle:-)
První dítě bylo hrozný nespavec, co my jsme si s manželem užili! Uspávání večer, pětkrát za noc...Nošení, zpívání, hlazení, houpání, rádio, nechat řvát..., nic nezabíralo a nezabralo, pak v roce a půl začal spát sám. Pak jsme měli druhé a nevěřila jsem vlastním očím (a uším). Miminko samo usínalo, dokonce ho rušilo, když jsem s ním chtěla být a v noci krásně spinkalo. Kdyby bylo první, asi bych se chlubila, jak mám vycepovaný dítě a nechápala, jak ostatní rodiče děti rozmazlují nějakým uspáváním. Takhle jsem chápala, že je to spíš o dítěti než o rodičích. Můj osobní závěr: někdy nepomůže nic, neexistuje rada, co platí na všechny děti, pomůže jen čas a musí se to přežít ve zdraví!
PS: to hodné miminko se teď ve 2,5 letech budí nejmíň pětkrát za noc a zlobí, to zlobivé miminko se nebudí od roka a půl vůbec a spinká jako dudek.