To je hned, Jodie!

Jodie, i mně se stala taková věc! Když byly Klárce necelé dva roky, byly jsme spolu v koupelně a vykonávaly ranní hygienu. Klarku si s něčím zaujatě hrála, tak jsem vyběhla do vedlejší ložnice zavřít okno. Byla to ode mě hrozná neopatrnost, vůbec nechápu co mě to napadlo! Bylo to sotva deset sekund, ale Klárka najednou otočila klíčem v zámku a zamkla se v koupelně. Druhá neodpustitelná věc je, že jsme měli v zámku klíč, ačkoliv ho vůbec nepoužíváme, jenže nás nikdy nenapadlo dát ho pryč, prostě jsme ho nevnímali. Krve by se ve mně nedořezal! Klárka ječela, chtěla ke mně, já vysvětlovala, že musí otočit klíčem, ona jenom brečela a odmítala na ten klíč byť jen sáhnout, no divadlo dobře na čtvrt hodiny. Dveře se vysadit nedají, okno tam není... Nakonec mě napadlo zkusit klíč z ložnice - a on kupodivu pasoval! Naštěstí tím klíčem Klárka otočila tak šikovně, že šel zvenku druhým klíčem vyšťouchnout. Všechny klíče šly okamžitě do koše a už mi žádný nesmí do bytu. A ja už jsem sakra opatrnější...