Nehody

Ahoj,
myslím, že po přečtení článku se téměř každá maminka cítí oslovená a může dát k dobru nejednu příhodu. Máme opravdu opatrného syna, který i když rád sportuje a není žádná buchta, tak si odmalička dává pozor - nevzpomínám si, že by někdy upadl, když začal chodit atd. Když opomenu drobnější příhody, jak mi vypadl z kočárku nebo z postýlky, dvakrát rozražené čelo atd., máme dvě příhody ze kterých mě mrazí dodnes. A za všechny můžeme my, rodiče. Když byly malému asi dva roky, byly jsme v na dovolené na Korfu a třetí den se to stalo. Šli jsme na pláž, malý byl v golfkách, manžel se rozběhl s kočárkem, nevšiml si řetězu, který tam jindy nebývá a golfky se překlopily a manžel spadl na syna. Bylo to jako ve filmu, naštěstí nic zlomeného nebylo, obličej malého jedna modřina a dovolená ve stínu hotelového pokoje.
Další příhoda je celkem čerstvá. Byla jsem přesvědčená, že v šesti letech už nemusím zamykat vše co by bylo nebezpečné a tak jsem práčky, které jednou denně bral, nechala v koupelně na poličce, dost vysoko, ale vylezl si tam. Naordinoval si večer tři prášky, což jsem samozřejmě nevěděla. Uložila jsem ho v půl osmé, v půl desáté večer přišel manžel a vynadal malému, že v pokojíčku svítí a uložil ho. Ničeho si nevšiml. Kolem druhé hodiny v noci mě probudilo světlo v koupelně, myslela jsem si, že šel malý na záchod, ale světlo svítilo dál, vstala jsem a načapala jsem ho s prášky. Byl úplně omámený, mluvil jako ožralý, řekl, že si přivstal, aby si vzal prášek, naložili jsme ho, rychle do dětské nemocnice. Po cestě se smál rozmazaným barvám semaforu a mluvil z cesty. Naštěstí byl druh a množství prášků na hranici dávkování, že mu nemuseli pumpovat žaludek a hlavně bez následků, druhý den měl rozbor krvě a moči v pořádku. Z opice se v nemocnici vyspal, po dlouhém prozpěvování a mluvení z cesty konečně druhý den odpoledne usnul a když se probudil, byl jako dřív. Všechno je teď znovu pod zámkem v pevně věřím, že další chybu dlouho neuděláme.
Natalie