nežehlím, ale pořád mám strach, co se stane. Sama jsem se opařila, když mě byl rok

Já už občas přemýšlím, jestli bych neměla vyhledat nějakého odborníka, protože občas se mi stává, nepravidelně, cca pět dnů v měsíci, že kamkoliv přijdu tak v mžiku "zmapuju prostor" a okamžitě si začnu představovat hrůzostrašný nehody, jako co odkud na syna spadne, jak nás přejede auto a my letíme i s kočárem vzduchem, na co se nabodne kdyby mu podjely nohy, obzvláštní fobii mám při jakékoliv náznaku agrese v okolí, např. opilec cestou v tranvaji atd. Teď je to například uplně v pohodě, díky Bohu, ovšem jsou chvíle kdy se doslova klepu, aby už to přešlo. Sama jsem se v roce opařila polívkou. Protože si to samozřejmě napamatuju, vím jen z mamčina vyprávění, že dála na stůl polívku - schválně na něm neměla ubrus- a neuvědomila si, že už bych mohla dosáhnou nahoru. Otočila se k lince, já jsem nejspíš stoupla na špičky a rukou si přitáhla okraj talíře, část polívky se vylila na mě a jak jsem se lekla, pustila jsem okraj a talíř se vrátil nazpět. Takže jakmile jsem začala křičet, a máma se otočila, viděla v první chvíli a)talíř na stole, b)polívku v něm, no pamatuju si že mi to popsala přesně takto: "Já jsem si říkala, ježíš proč brečí, vždyť se nic neděje, a až když jsem Tě začala utěšovat, jsem si všimla, že máš na košilce nudle" Ležela jsem pak něco přes měsíc na popáleninách a doteď mám část kůže na hrudníku a rameni výrazně jinak pigmentovanou, hlavně v létě. Mamka mi říkala, že potom pořád řešila, jak vůbec mohla dát ten talíř tak blízko kraji. Ze sestry zase v jejích čtyřech letech - tak tak na poslední chvíli, když už jí začaly modrat rty- vytřepali zaskočený bonbon, .....no, tak to mám asi z toho.