Nechtěli mi věřit

Mám trošku nepříjemný zážitek s třetím porodem. Bylo to v době Vánoc a můj gynekolog mě nabádal, ať z cestou do porodnice neváhám, že třetí dítě bude zřejmě na světě rychle.
V noci na Štědrý den jsem se začala cítit trochu zvláštně, břicho tvrdlo v pravidelných intervalech, cítila jsem i jakousi divnou vlhkost, i když krvácení nebylo.
V poledne jsme se nakonec místo zdobení stromku rozhodli jet do porodnice. Chvíli jsme seděli přede dveřmi do porodních sálů, pak vyběhla poněkud nerudná asistentka a řekla mi, že má moc práce, že se mám ozvat, pokud ucítím tlak na konečník. Úplně mě dostala, protože z předchozích dvou porodů jsem si tlak na konečník prostě nevybavovala.
Asi za hodinu mě zavolala dovnitř, šla se mnou do koupelny, a tam mě na lehátku vnitřně vyšetřila. Vyšetření bylo velmi bolestivé, měla jsem pocit, že mi její ruka vyleze krkem ven. Na moje protesty se na mě ta mladá, asi dvacetiletá dívka utrhla, že mě musí přece vyšetřit POŘÁDNĚ. Pak mi sdělila, že se o porod nejedná, ale možná zítra, že tam mohu zůstat. Manžel byl nekompromisně vyhozen, přece se prý nebude koukat na cizí polonahé ženské!
Tak jsem se tam poflakovala, vyplňovala horu papírů, i na monitoru byla, který nic neukázal (podle mě špatně fungoval) a stará lékařka mě přesvědčovala, že nerodím, že to by mě musela BOLET ZÁDA. Ona přece měla dvě děti a zná to! To, že já mám taky dva porody za sebou a nikdy mě záda nebolela, ji nezajímalo. Pak ve mě ve čtvrt na čtyři něco luplo, odteklo trochu vody a šlo se znovu na monitor. Tam už ta stará nefunkční kraksna nějaké kopečky ukázala (a já začínala lézt po stropě). A ve čtyři odpoledne byl malý na světě. Bohužel bez asistence tatínka.