Popis hezký, skutečnost úplně jiná

Je to opravdu moc hezky napsáno, tak bych to taky chtěla zažít. První porod mi trval 33 hodin. Po půlnoci praskla voda, tak jsem se s manželem vydala do porodnice a těšila se, že už brzy mimčo uvidím. Jenže kontrakce téměř žádné, otevřená jsem nebyla, tak si mě jen nechali v nemocnici. Do rána jsem chodila po chodbě, přes den jsem pokračovala v chození s manželem, kontrakce stále nic moc, otevření asi 1 cm, v ruce infuze, teprve večer mi začali porod vyvolávat, kolem šesté hodiny večer mi začaly křížové bolesti, celou noc jsem pomalu lezla po zdi, rozdýchat se to nedá, rozchodit taky ne, ráno už jsem vyčerpáním brečela, na ulehčení mi nic nedali. Teprve kolem půl osmé ráno jsem se otevřela aspoň na 5 cm, a tak mi píchli epidurál. Původně jsem ho nechtěla, ale v tomhle stavu jsem téměř líbala doktorům ruce, protože potom už začal opravdový porod. Párkrát jsem se prošla po chodbě, pak jsem 3x zatlačila a malá "letěla" ven - naráz. Roztrhla mě, museli mi dát 2 krevní dávky. Ještě si pamatuju, že doktor ze mě vytáhl placentu a ukazoval mi ji, pak šití, a pak už jsem byla mimo. Holčičku jsem viděla až někdy za 24 hodin, žádné položení na břicho a kochání se miminkem.
Ještě podotknu, že jsem si sedla až 4 měsíce po porodu na kruh a teprve po 6 měsících jsem byla opět schopná normálně sedět.
Druhý porod mě čeká za 4 měsíce, tak jsem zvědavá, jestli ten druhý bude lepší. Může jen doufat, horší už to snad být nemůže....