Re: pěkně napsané :-)

Tak to já mám dost podobný zážitky. Dva dny hospitalizace (po dvoutýdenním přenášení) a oxytocinové testy. Ležela jsem na průchoďáku (asi 5 postelí s plentou, kolem běžně lítaly sestry, uklízečky a doktoři). První celý den oxytocin a nic se nedělo. Večer dusno a bouřka, kolem mé postele začali navážet řvoucí a rodící maminy, což pro mne jako prvorodičku byl otřesný zážitek. A navíc jsem se potřebovala vyspat, protože doktor řekl, že ráno budeme vyvolávat. Tak mi dali tabletu na spaní, ta fungovala asi od 9 večer do jedenácti, pak mě probudily ony progresivnější maminky. Ještě byla docela zábava, že na šestinedělí už nebyla volná lůžka, takže 2 maminky hned po porodu přesunuli na vedlejší postele vedle mne a obě si tam sdělovaly dojmy z porodu. Tak jsem se šťastně dočkala rána, ale to už mi začaly bolesti. Byly to od rána takové ty snesitelné (říkám tomu menstruační), nicméně objevovaly se s určitou pravidelností. Asi od 4 odpoledne už začaly být bolesti méně snesitelné, ale pořád se to dalo vydržet. V průběhu celého dne mě porodní asistentka - studentka měla za úkol kurtovat na monitor. Ačkoliv já cítila kontrakce, křivka na monitoru byla vážně úsměvná, to jsem musela uznat. Ve čtyři však dorazil manžel na návštěvu (technik tělem i duší), prohlídl si se zájmem monitor a říká: To musíš mít ale na břichu pořádně připevněné, jinak je to k ničemu. Připevnil mi ho sám a rázem byly na grafu kontrakcí slušné "kopce". Průběžně mě samozřejmě vyšetřoval i pan doktor, dle kterého jsem se stále neotvírala. Asi o půl deváté večer mi dali infúzi, abych se tentokrát dobře vyspala, neboť ráno mi prý bude zavedena tableta. Manželovi řekli, ať počká, až usnu a jede domů. Po infúzi to začalo. Vzbudily mě bolesti, při kterých jsem lezla po zemi asi po 5 minutách v pravidelných intervalech. Takže boj s látkou na spaní kolující v mých žilách, protože já vážně vždy mezi kontrakcí na 5 minut usnula. Pak zas slízala z postele. Manžel když mě viděl, tak se ode mne nehnul, protože dle svých slov měl obavu, že si rozrazím hlavu o postel. Z personálu nikde nikdo (sobota večer). Míč jsem si půjčila sama bez ptaní, protože jsem stále setrvávala na hekárně s pěti postelema a umývadlem, která byla zrovna čirou náhodou prázdná, maminky už byly přesunuty na oddělení šestinedělí. Abych to zkrátila o půl noci mi odtekla plodová voda, přišla se mi představit porodní asistentka a zeptala se, zda nechci epidurál. Provedli test na srážlivost krve (vyšetření trvalo asi hodinu). Ve 2 ráno mne zavedli na porodní pokoj, který byl krásně zařízen (míče, žebřiny, barevná výmalba), ale to už si já šla lehnout na aplikaci epiduralu. Ve 4.05 byl náš drobeček na světě.
Omlouvám se za tak rozvláčné povídání, ale v neděli mám termín s druhým dítětem, tak jsem toho opět plná. Jsem pevně rozhodnutá setrvat co nejdelší dobu doma, ve své koupelně a svým klidu :o).