technologie výroby

A co je špatného na tom, že děti vědí, jak se vyrábí pyžamko? (Viz "Jak Krtek ke kalhgotkám přišel"). Že vědí, jak se peče chleba, jak se dělá sklo - že je to všechno úžasné kouzlo a dobrodružství, že toho sklář musí moc umět a moc znát? To se přece nevylučuje s bohatou fantazií. Můžeme jít do divadla, být nadšení hrou, pak si doma vyrobíme loutky, přehrajeme si příběh a vymyslíme nový, vyprávíme pohádku na pokračování - a pak si vezmeme knžku "Zákulisí velkoměsta" a tam je obrázek divadla a "jak funguje", jak páni technici pracují se světlem a jaké různé loutky můžou být. Je to něco škodlivého?
Naši kluci si dokážou hodiny hrát na zedníky, na opraváře aut, na kuchaře, na dřevorubce - podle toho, co zrovna vidíme na ulici, co čteme, co najdeme na obrázkách v novinách. Je to méně hodnotná hra než na prince a princezny?