Re: Vaše starosti bych chtela mit

Nemusím mít doma počítač a tiskárnu a přitom můžu mít formulář nachystaný předem. Já jsem si fomuláře donesla ještě v době, kdy jsem byla "sama". A na úřadech existují i podatelny, kde se málokdy čeká, jenom se zeptat, nebo koukat kolem sebe.
Prostě je potřeba uvažovat chvilku dopředu a počítat s tím,že všechno nepůjde jako na drátku.

Pokud se někdo stydí si říct o pomoc, tak je to ale jeho problém, ne problém okolí. Jájsem se taky styděla, když jsem byla mladinká. A dneska se nebojím říct o cokoliv, pokud jde o děti. A postupně jsem se naučila říct si i "pro sebe".

A znám maminku, co si taky pořád stěžovala a opravdu jí nikdo sám od sebe nepomohl. Stály jsme párkrát vedle sebe a já jsem nemusela ani mrknout a kočárek mi kluci vynesli ven z tramvaje. Ona si musela říct. Můj manžel mi řekl, že ta holka se mračí na svět tak, že on by jí taky nepomohl, bál by se, že mu ještě vynadá...

A nemůžu si pomoct, ale ta maminka mi připadá právě ten typ, co se mračí, neusměje a jenom kriticky kouká, kdo jí zase ubližuje. Není to o odmítavém okolí, ale o tom, že člověk se netěší z pozitivních událostí a ty negativní si pořád přehrává a rochní si v nich.