Re: Já tedy nevím, ale..

Lizzie, souhlasím a mám úplně ten samý názor.

Když si pořídím dítě, dělám to na prvním místě hlavně pro sebe, pro svoje potěšení. Neznám moc lidí, kteří si pořizují dítě proto, aby se zavděčili někomu jinému (ať už jinému člověku, nebo státu nebo církvi nebo já nevím čemu). Jako každé zvíře, tak i člověk chce předat primárně hlavně SVOJE geny, protože genová konkurence funguje jak mezi zvířaty, tak mezi lidmi. (U zvířat to funguje kolikrát tak, že samci zabíjí mládata jiných samců, u zvířat, které žijí ve smečce, kde se páří jen alfa samec a alfa samice zase touží po tom vyšoupnout ho z trůnu.) Jasně, člověk žije ve společnosti, která v rámci eliminace otevřeného boje preferuje určité přijatelnější a konec konců i výhodnější chování. Nicméně stále nelze očekávat, že se někdo potentuje z cizího dítěte. Když si chci prostě udělat tu radost (dopřát ten luxus), že budu mít dítě, tak bych měla umět přijmout i ta omezení a problémy, které jsou s tím spojené. A ne čekat, že mi ostatní budou zametat chodníček jako velké matičce. Zvlášť mě podobná očekávání šokují od vyloženě pravicově založených lidí. Těm přece musí být jasné, že podle liberálních teorií jedeme každý sám za sebe. A ideálně bychom si měli pořídit jen tolik dětí, kolik opravdu uživíme (což je v rozporu s počínáním většiny příslušníků jisté menšiny).