Re: srážky s blbci aneb jak se žije maminkám

Zdravím Porubu :-)) a jmenovce Davídka,
obvykle tyhle diskuze moc nečtu a ni nepřispívám, ale dneska jsem se tu zapoměla a žasnu.
Rozhodně si myslím, že slušnost především, že tím se nic nezkazí. To že mi nikdo nepomůže s kočárkem, nepodrží dveře, nepustí sednout a pod vnímám spíše jako svou chybu, protože jsem dost ostýchavý typ a nedokážu si vždycky o pomoc říct. Ale nestěžuju si, nenadávám, každý má své problémy, potíže, které nemusí být vidět. Někdo by třeba pomoc nabídl, ale je vlastně ostýchavější než já a dělá že nic. I mladému člověku může být blbě a potřebuje si sednout, i ten důchodce může přece jenom někam spěchat a podobně. Neumím číst myšlenky a tak nesoudím.
Necítím se svým těhotenstvím a mateřstvím být nadřazená nad ostatní.

Za pomoc jsem vždycky vděčná a dávám to najevo, na druhé se snažím usmívat, pomáhat, no hlavně ten úsměv ten dělá divy. A není snad úsměv a smích vlastně ryze lidská vlastnost? Tak proč se nechovat lidsky.

Martino, nechcete si někdy vyjít s prťatama na špacír. Dvě, na okolí a ostatní lidi usmívající se baby vedle sebe...to by bylo, že by to na tváři zachmuřených lidí, kterých je tu přece jen dost, nevyloudilo alespoň malý úsměv :-))