Re: Staré nářky

Zcela souhlasím. Cestuju Prahou s kočárem dva roky, v průměru 2 x týdně, vždycky někoho slušně poprosím (v podobném duchu, jak píšete)a odmítnutí jsem se dočkala jen jedinkrát (jistá padesátnice, kterou jsem slušně poprosila, se ohradila, že by snad měl spíše nějaký chlap; ten byl přítomen jediný a vypadal dost divně - zdálo se mi, že možná nebude schopen ani normálně komunikovat; po odmítnutí onou dámou mi nezbylo nic jiného, než ho zkusit oslovit - a pomohl mi:-). Poté, co mi člověk pomoc přislíbí, dávám mu ještě stručné vysvětlení, kde má kočárek chytit (v zájmu rychlého nástupu i zachování kočárku).
Naopak jsem se už dvakrát setkala s tím, že mi někdo nabízel pomoc s golfkami velice opatrně, protože už ho nějaká maminka vyloženě sepsula, že to zvládne sama:-)
Jinak trochu mimo téma - včera jsem nastupovala do autobusu na zastávce, kde stály další tři kočárky. Dala jsem znamení řidiči, počkala na jeho souhlasné pokývnutí - pěkně podle vyhlášky. Další dva kočárky mě následovaly. Hádejte, kolik maminek dalo znamení řidiči... Ani jedna. Vzpomněla jsem si na diskusi, která se na Rodině vedla cca před rokem a napadlo mě, jestli třeba někdy nevznikají problémy v důsledku toho, že maminky netuší, že by měly dávat nějaká znamení při nástupu a výstupu a řidič si třeba nastupujícího či vystupujícího kočárku nevšimne.