Re: V Praze jsem nadšená

To máte asi kliku, protože já mám z prazského MHD už nervy předem, než vůbec vyrazím z domu. Jednou se mi stalo, že jsem nastupovala na poloprázdném nástupišti do tramvaje, řádně jsem zamávala na přijíždějícího řidiče (který mě v tu chvíli opravdu viděl,ačkoli se většinou dívají na druhou stranu) v náruči folfky, za mnou můj 3letý syn, a v okamžiku, kdy jsem strčila do tram.nohu a kočár, milý řidič zazvonil a zavřel dveře. Naštěstí se nejspíš zrovna opravdu do zrdcátka díval, neboť se nerozjel, ale milosrdně znovu otevřel a nechal nás nastoupit. Tedy i se synem. Bohužel jsem byla v zadním voze, takže mé emoce se k němu nedonesly. Při výstupu jsem samozřejmě dolítnout k němu dopředu a řádně mu vynadat nestihla.
Druhá věc, která mě rozčiluje, je tramvaj zastavující za jinou, která již stojí ve stanici. Pražské mámy to jistě znáte, jak tam člověk zmateně popojíždí s kočárkem sem a tam, v očekávání, jestli otevře dveře za tou první tramvají, či zda dojede až na začátek stanice. A pokud otevře vzadu, prodrat se davem lidí až do posledních dveří. Kolikrát se mi už stalo, že jsem to prostě nestihla.
Zkrátka, kam to jde, raději jdem pěšky...