Pohled z druhé strany

Zážitky autorky článku jsou docela otřesné. Já jezdím MHD tak jednou do týdne a celkem v pohodě, většinou tedy jedu nízkopodlažním spojem, ale dost často zastaví daleko od obrubníku, tak se taky pobavím, mám sice ještě velký kočár, ale relativně lehký, takže s prckem je to tak do 25 kg, což naštěstí zvládnu sama. Jen jednou se mi stalo, že začal zavírat dveře, když jsem stála s kočárem v náručí v parádní louži mezi obrubníkem a trolejbusem :-( a snažila jsem se akorát kočár nacpat dovnitř. A to jsem zařvala tak, že ty dveře zase otevřel :-) Takže to snad byla jen velká nepozornost řidiče, ale nic hrozného se nestalo.
Ale vzpomněla jsem si na jinou věc, kterou jsem sem chtěla napsat. Dost mamin opravdu má pocit, že ony a jejich kočár jsou pupek světa a nejsou schopné použít ani stopu selského rozumu. Znám i pár šoférů a jeden jel jednou meziměstskou linku, kde obvykle jezdí autobusy s místem pro kočárek, jenže on měl zájezdový autobus, kam se kočárek prostě dovnitř dát nedá. Na jedné zastávce čekala paní s kočárkem, když jí řekl, že ho bude muset složit a dát do zavazadlového prostoru, tak si postavila hlavu, že ne. Když jí to marně vysvětloval ještě v době, kdy měl být o 2 vesnice dál, tak nakonec odjel a paní zůstala na zastávce. Taky si na něj stěžovala, a že vím, že lidi si dokážou stěžovat na lecjaké nesmysly, ale tahle stížnost byla asi ze všech nejnesmyslnější, fakt nechápu, jak si to dotyčná představovala řešit :-( Dělat šoféra linkového autobusu, kde je v neustálém kontaktu s cestujícími a ti si na nich vylévají své špatné nálady za cokoli, co jim přeletí přes nos, to je snad nejnevděčnější práce, kterou znám.