Rozpory po narození dítěte

My jsme byli před narozením syna ideální pár, nikdy, ale fakt nikdy jsme se nehádali, všechno perfektně klapalo a byli jsme hrozně šťastní. Pak se syn narodil, dokud byl nepohyblivý, tak pořád všechno fajn, i když už tehdy jsme spory na téma proč to dítě brečí, určitě má hlad - já jsem říkala, že nemá, před chvílí jedl, on že ho chci trápit hlady... ale to ještě šlo. Jenže pak začal synek lézt a bylo ho všude plno a já najednou neměla čas mít doma naklizeno a navařeno, protože když jsem uklízela, šel za mnou a všechno hned zase vyházel, když jsem vytírala, tak na sebe zvrhnul kýbl s vodou, běžně vysypával v kuchyni odpadkový koš, když jsem vařila, tak se nudil, řval jako tur a věšel se mi na nohy.. je strašně aktivní, přes den spí dvakrát po půl hodině, což je akorát dost na to, abych si ohřála jídlo, co jsem předchozí den do noci vařila. A manžel neustále nadává, že je doma bordel, že jsem celý den doma a nic nedělám. A mně to strašně vytáčí, protože večer, když dám malého spát, tak jsem naprosto vyřízená a teď mu navíc rostou zuby, takže je půlku noci vzhůru a já se ani nevyspím. Jsem strašně unavená a nervózní, chápu, že byl zvyklej na plnej servis, ale teď už to prostě nejde, minimálně do doby, než bude mít syn trošku rozum a schopnost se sám zabavit. Hádáme se teď kvůli tomu skoro každý den a já se začínám přistihovat, že už je mi občas až odporný, že už ho prostě nemám ráda tak jako dřív. Protože nedokáže ocenit, co dělám. Máme kamarády s malou holčičkou, kam jí posadí, tam jí za dvě hodiny najdou, a samozřejmě mají naklizeno a uvařeno. Ale jak mu mám vysvětlit, že náš syn není buchta ale temperamentní ďáblík, to fakt nevím.