Extrémy

S výchovou mám houby zkušenosti a dle některých jsem též nevychovaná (za což rodičům děkuji - bez ironie:-)), ale u těch jmenovaných extrémů bych se usmála, kdyby mi nedošlo, že je to dle skutečnosti a podobných případů zas tak pomálu asi nebude.
Ale teď k tomu nač jsem se chtěla ,,zeptat". Poměrně známým jevem je přísný, až pedantský otec a velice mírná matka (případně naopak), což osobně moc nechápu, neboť...je fakt možné partnerovi podlehnout tím způsobem, že mu dítě prakticky svěřím do kompetence a když si jej bude nutit k nadstandardním studijním, sportovním..výkonům, nebo jej vychovávat dle vlastních pravidel, nezasáhnout? Fakt to nepobírám, ale čas od času jsem to slýchávala, že druhá strana nic nedělá, případně ještě dítěti ,,domluví", neboť ,,tatínek přece..", v blízkém okolí znám ženu výrazně se řídící dle manžela...Z vlastní rodiny chápu manželství/partnerství jako vztah dvou rovnoprávných bytostí, z nichž jedna je temperamentnější, organizátorštějšího typu, ale i přes občasnou ,,Itálii" nikdo striktně nevelí..jak tedy může žena/matka přenechat výchovu/tresty/apod. výhradně partnerovi???? Pokud to napíšu tak jak to napíšu..(a doufám, že nikoho neurazím:-))...,,na dítěti se podíleli přece oba":-))