Má slova - pro Majdu

Pro autorku-Majdo,přesně má slova při rekapitulaci mých posledních sedmi měsíců.Akorát je zažívám už potřetí a musím říct,pokaždé je to krásný a pokaždé jiný(i když někdy rozporuplný) pocit.Se dvěma už docela velkýma dětma jsme už byli ve fázi klídku,cestovali jsme,sportovali,jezdili si,kam jsme chtěli, a najednou mezi nás přišlo děťátko,které nám zase úplně převrátilo život naruby.Já,ted už vždy čistá,umytá s upravenými vlasy, jsem opět byla v poblinkaném tričku přemýšlejíc,jestli si zajdu na záchod nebo si umyju vlasy:-)První tři měsíce jsem propadala zoufalství chtíc dítko někam -jak ty říkáš-...odhodit v dál...:-),protože jsem po dvou poměrně klidných dětech měla najednou doma křiklouna,vzteklouna,nespavce atd.Ještě že mám dvě už docela velké dcery,které mi ve chvílích největšího zoufalství,kdy mimi plakalo a plakalo a já s ním, odebíraly mimi a nechaly si ho taky chvíli řvát do ucha.I na to jsem si postupem času zvykla,i když dnes už je to mnohem lepší.Taky mě zůstaly kila navíc(přesně tvá velikost),ale těším se,že na jaře se do shazování pustím formou několikakilometrových procházek a občasného fitka.Dnes po téměř sedmi měsících jsme si znovu doma zaběhli rytmus a miminko postupně v rámci možností zapojili do našich aktivit.A jednu důležitou věc mi moje mimi taky-stejně jako tobě-dalo - RODINU,bez miminka bych sem asi nikdy nepřišla.Moc zdravím.