Máme 16 měsíců - co nás ještě čeká :o)

Krásně jsem se u čtení článku a některých názorů k němu pobavila a zavzpomínala na období pár měsíců zpět.
To co autorka popisuje v článku, přesně znám, ostatně asi jako každá z nás...
Našemu malému je dnes už 16 měsíců a připadá mi, že je doslova a do písmene kus mého těla..... ocásek. Na záchod sama a v klidu??? :o))))) HAHAHA, ještě tak, když spí..... a to je ve dne jen a pouze půl hodinky. Obléknout se v klidu? :o))))) Omýt si hlavu? :o))))))) Vyčistit zuby? :o)))))))
Protože je manžel poměrně dost zaměstnaný, mám na tyto činnosti většinou čas až večer, když malý spí - a to už ale zase nemám síly a chuť to řešit... :o)
Teď v zimě je to paráda - mastné vlasy schová čepice... jo a taky jsem manžela přesvědčila, že mi hroooozně moc slušej dva culíky pod tou čepicí - to je totiž úplně nejrychlejší účes z těch mastných vlasů :o)
Fleky na koberci (např. ublinknuté kakao, na které jsem přišla až druhý den) - tak ty dobře schovají rozházené hračky. :o))))
Ale nic z toho, co jsem dříve mohla dělat v klidu a sama a samozřejmě a pravidelně.... nic z toho nevyváží to, že mám u sebe toho mého malého ocáska, jeho rozzářené oči, to jeho věčné žvatlání - no prostě to, že ho mám!
Takže maminy, buďte v klidu, jestli už teď máte za sebou ty své ocásky v necelém roce, vězte, že ještě dlouho a dlouho je za sebou budete mít :o) Jo a nebojte, mě se to týká taky :o)
Ale vězme, že až se nám jednou ty ocásky ztratí z očí - tedy vlastně ze zad, protože nás jednou najednou nebudou potřebovat (tím samozřejmě myslím, až budou hroooozně dospělí), bude nám to jejich "ocáskování" ještě chybět!
Takže pevné nervy a couvejte pomalu, ať si ty ocásky nepošlapete.
Přeju všem maminám i jejich ocáskům, ať se dobře daří, hodně zdravíčka a štěstíčka v novém roce...
PAPA!
:o)