Malá rekapitulace

Tedy tenhle pátek to bude půl roku, co si mimáček proklestil cestu ven, tak jsem si říkala, že je čas na malou rekapitulaci, takové "co mi ten půlrok dal a vzal". Pro všechny předesílám, že kdyby to náhodou znělo jako fňukání, tak to fňukání není, směju se od ucha k uchu (i sobě) a mám ze svého dítka opravdu radost. Zásady házím za hlavu jako nic, jen o tom píšu trošku nadsazeně:o) Ano, představovala jsem si všelicos, kromě stále spícího miminka, realita je ještě trošku barvitější a díky Bohu za to:o)

Tak se podíváme na ty ztráty, hm, tak třeba čas. Na samém začátku jsem si myslela, že už se nikdy sama ani, s prominutím, nevyčůrám. Ne, že by to teď bylo o tolik lepší, ale přeci jen už je to velký chlapík a chvilku sám vydrží. Tedy podle nálady. Někdy si vydrží hrát v postýlce až 10 nebo 15 minut, to je pak naštorc, mydlí medvědy, rachtá si chrastítkem nebo se objevuje v zrcátku (plastovém) a směje se nahlas. A někdy taky ne, to potom začne ječet už v momentu, kdy ho do postýlky položím, je za chvíli taky naštorc, ale nemá z toho radost a já trnu, aby si neulomil nějakou tu okončetinu, ale oblékat se musíme, kor v zimě. Ano, mohla bych se pouze zahalit do kožešiny, ale to by mě asi brzy deportovali do Bohnic a nevím, jestli se tam smí pobývat i s miminky.

Představa každovíkendové plné vany se slanou vodou (půl kilča mořské soli do vany a je to fakt lábuž) mi mizí v mlžném oparu na brýlích po několikahodinové vycházce, aby miminko aspoň chvíli spinkalo. Pravda, od té doby, co máme tatínka, už jsem si vanu dala, ale zapomněla jsem si tam dát tu sůl, aspoň že na vodu jsem si vzpomněla.

Přišla jsem o pár zásad a iluzí, s tím už jsem si vás dovolila seznámit, proto je sem vypisovat nebudu, ač je opakování matkou moudrosti, tohle by se mohlo setkat s nepochopením.

A jdeme na klady, co mi příchod miminka dal? Nemůžu si to odpustit: pár kilo, se kterýma ne a ne pohnout, prostě sedí jako přilepená, inu což, pořád se vejdu do maximálně 42, tak to je ještě dobrý, co ale budu dělat po dalších ratolestech, to nevím, asi si nechám odřezat letokruhy.

Ne, teď vážně. Dal mi radost a lásku. Obojí v míře, v jaké jsem to dosud neznala. Ne, že bych nikdy předtím nikoho nemilovala, ale tahle láska je nová, neuvěřitelná, ona koneckonců musí být, když vám nadělí miminko, co skoro nespí a ještě je to furtnošenec:o)

Pak jsem také dostala dalších několik párů rukou, sice nejsou vidět, ale měly byste mě vidět, jaká jsem chobotnice. Asi jako každá maminka: jednou rukou telefonuji s úřednicí, ve druhé ruce mám miminko, ve třetí ruce tužku na zapisování a čtvrtou rukou si držím zápisník. Může jich být i víc, to podle situace;o)

Dostala jsem nadhled. Poznání, že spousta věcí, které jsem vždycky strašně řešila, je úplně zbytečná, a že se vůbec nic nestane, pokud se jimi nebudu zabývat. Samozřejmě, že mě to občas popadne a pořeším si, ale kdo ne?

Získala jsem nová poznání, jako například to, že dítě, pokud má vydržet alespoň pět minut čisté, se zákonitě musí poblinkat nebo nějak podobně znehodnotit můj pokus o čistý zevnějšek (obvykle se postará o oba naše zevnějšky).

Z toho vyplývá, že mi nějak záhadně přirostly nervy, že by to byla ta kila, co nechtějí dolů? To bych si je pak klidně nechala nafurt! Překvapuje mě, že i v situaci, kdy mi miminko už půl hodiny pláče v náručí a nic nezabírá, slovy nic, nic, prostě fakt nic, jsem relativně, tohle slovo zdůrazňuji, klidná a neuvažuji o odhazování kojence v dál apod. Sice si nezpívám blahem, zpívám proto, že to podle nějakých studií uklidnuje (nás oba nebo minimálně mne), ale ani nepropadám záchvatům vzteku či jiných podobných nevábných nálad. A jsem za to opravdu vděčná. A ještě jsem vděčná tatínkovi, který, pokud je přítomen, mi v takové situaci miminko odebírá a jde to zkusit pro změnu sám:o)

Však se také miminko postaralo, abychom tatínka měli. Bez něj bych nikdy nepřišla na to, jak skvělého člověka mám přímo u nosu. Tedy asi bych na to přišla, ale nenapadlo by mě to zkusit …no, však vy víte, jak to myslím, že jo?

A na závěr jeden pro někoho možná patetický, ale pravdivý klad, který mi chlapínek přinesl: vás. Přes Rodinu jsem našla pár dobrých kamarádek, které tímto zdravím, našla jsem tu pomoc, pochopení i "pár facek", prostě jako doma:o) Tak dík a zase někdy na přečtenou.