Re: pro autorku

Ahoj Ivco,
nemyslela jsem to tak. Chci se jen dostat do stavu, kdy mne to proste nebude brat.
Co se tyce lekaru a sester v porodnici - pri kazde vizite se Te ptaji, jak se citis, jestli Ti neco neschazi. A kdyz jim pri kazde vizite rikas, ze je Ti psychicky na nic a trva to dva mesice (a ne 4 dny, coz je obvykle u baby blues), a kdyz se dokonce odhodlas k tomu, ze si reknes o odbornika v oblasti psychiky (ono to totiz neni tak jednoduche, kdyz na Tebe koukaji jako na uchyla kvuli kazde blbosti; to si pak rikas, jak na Tebe budou asi koukat, kdyz budes chtit psychologa nebo psychiatra; chce to dost odvahy), a ono to nema zadny ucinek, pak je dost tezke jim duverovat. A kdo jiny, nez lekari (sestry o tehle vecech skutecne nemohou prilis rozhodovat, i kdyz si myslim, ze by lekare mely upozornit na problemy pacientky, pokud ta se s nimi dokola sveruje) by Ti mel v porodnici pomoci. Chces mi snad tvrdit, ze zatimco jsem si lizala rany a snazila se naucit se pecovat o sveho synka, mela jsem zaroven s tim intenzivne vyhledavat odborniky zabyvajici se poporodni depresi? Navic kdyz jsem poradne nevedela, co se se mnou deje? Mne nikdo nepripravil na to, ze bych se mohla totalne slozit. Nikdo mi nerekl, co s Tebou delaji hormony po porodu a svete div se, v porodnickych knihach, priruckach, claneccich urcenych pro budouci maminy se o techle vecech nepise temer nic. V lepsim pripade autor zmini, ze neco takoveho muze nastat. Ale uz Ti nerekne, jak se to projevuje, jak to vznika, na koho se mas obratit. Kdyz jsem s tim tedy mela minimum zkusenosti, jak jsem se o to mela starat? Nezlob se, ale ja si opravdu myslim a budu si i nadale myslet, ze lekari v porodnici by se nemely starat jen o fyzicky stav rodicky, ale i o jeji stav psychicky, tedy alespon ve chvili, kdy si na to vyslovene stezuje. Psychika totiz mnohdy muze hrat neobycejne vyznamnou roli ve vsem - jak se bude rodit, jak to bude po porodu a jak to bude potom doma. Ale na to se v nasich porodnicich moc nehledi. A zvlast ne v te mostecke. Mozna o svem pobytu tam napisu jeste jeden clanecek.
A promluvit si o tom? Uz jsem to udelala - promluvila jsem si o tom s lecitelkou, postoupila jsem jeji terapii a oproti tomu, co to bylo, se to vyznamne zlepsilo. A slovo VYZNAMNE bych podtrhla. To, ze jsem napsala, tenhle clanecek neznamena, ze jsem psychicky na dne. Naopak. Jsem svepravna osoba a mohu-li ted nejak hodnotit sve psychicke rozpolozeni, tak bych se nazvala vyrovnanou a nadmiru spokojenou. V materstvi, v manzelstvi, v zivote. Jsou ale proste veci, ktere mi prichazeji lito a narozeni mych synu, ten zpusob, ne ten fakt, jsou jednou z tech veci.
Vis, kdyz jsem byla s Matyskem v porodnici (to je ten starsi) a cekala jsem, co se mnou bude, mela jsem prilis mnoho volneho casu. A tak jsem drepela na chodbe a pocitala narozena mimina, rozpravela s maminkami, ktere to uz mely za sebou, hlidala jim mimca, kdyz chtely do bufiku a tak. Byla tam i jedna maminka, ktera prenasela a cekala na verdikt, kdy pujde rodit. A cekala i na verdikt, jestli bude rodit normalne anebo cisarem. Sve prvni dite uz totiz privedla na svet cisarem. Holcicce tehdy bylo 7 let. Kdyz se ona pani dozvedela, ze pujde rodit cisarem, strasne se rozplakala, ale opravdu strasne moc. Tehdy jsem ji nerozumnela, taky jsem ji uklidnovala, at neplace, ze je to preci jedno, jak porodi, hlavne ze Davidek bude v poradku a tak. Dneska uz vim, proc plakala. Mela proste pocit selhani. Selhala jako zenska. At se Ti to libi nebo ne, my co jsme rodily rovnou cisarem (bez predchozi trpeni v porodnich bolestech), takovy pocit selhani proste prozivat muzeme. A pak muzeme prozivat i ten pocit, ze jsme o neco ochuzeny. My nikdy nepozname jake to je po tom utrpeni drzet sve dite v naruci. Zkratka to tak je a tahle diskuse mne o tom presvedcila.
Mozna mas pravdu, ze nema smysl, aby se v tom clovek takhle zbytecne patlal. Ja si to ale nemyslim. Kdyz uz k nicemu to moje fnukani tady na Rodine nebude, tak bude alespon k tomu, ze treba nejake maminky, ktere na svuj prvni porod teprve cekaji a ktere take ctou vsechny ty uzasne optimisticke knihy a clanecky o porodu, zjisti, ze mohou vyvstat i jine problemy a pripravi se na ne.
A uz dost.
Preji Ti vsechno nejlepsi, at nemusis nikdy resit takovehle "malichrne" problemy a at Te vsude na TVe ceste provazi ryzi laska.
Sidi