Re: Jak to bylo u nás

Simčo, ani nevíš, jak jsi mě potěšila. Já měla/mám to štěstí, že u obou dětí jsem s kojením neměla problém. Syna jsem kojila do deseti měsíců, kdy se odstavil sám. Byla jsem připravená ho kojit do roka, pak jsem už nechtěla. Dcera má osm měsíců a je to mnohem větší závislák:) Mám pocit, že mě kojení nijak zvlášť vnitřnbě neobohacuje, kdybych nevěděla, že je to k něčemu, že to dětem chutná a potřebují to, fakt bych to zabalila. Už u syna si pamatuji ten pocit osvobození, když se odstavil a já věděla, že fyzicky na mě nevisí. Zlepšil se mu spánek a já byla víc v pohodě, začala jsem chodit cvičit, zhubnula a hodně dělal fakt, že jsem se v noci vyspala. Opravdu se těším, až se odstaví i moje malá pucinka. Taky u mě hraje roli to, že pokud kojím, jsou prsa u mého chlapa tabu. Bolí mě, jsou mi nepříjemné doteky. Taky si budu moct dopřát večer skleničku vína, prostě je toho víc...