odstavení ve 32 měsících

Přidám vlastní zkušenost.
Syn byl totální závisláček. Jako miminko u pití spal, nepřibíral, pak jsme se kojení oba naučili. Cca v roce a půl se upravilo denní kojení tak na pětkrát - ráno, před spaním, po spaní, odpoledne, večer. Při zubech, nemoci nebo nějakých potížích, dostal, kdy potřeboval. Uměl ale vydržet i od rána do odpoledne, ve dnech, kdy jsem bývala v práci. Noci byly exkluzivnější. Po hodině a půl skoro dva roky. Podudlat, napít, spát a tak pořád dokola.

Těsně po druhém roce se spaní v noci zlepšilo - budil se tak třikrát, což jsem považovala za luxus. Občas jsem zaváděla řeč na to, že nebude mlíčko atd. atd., ale vždycky mi to syn "nějak vysvětlil" V září jsme letěli na dovolenou a musím říct, že kojení se ještě hodilo Loni v listopadu se mi začal v noci zase víc budit a tehdy jsem se rozhodla, že na probděné noci už nemám sílu. A jeden den už jsem prostě nedala. Všimla jsem si, že má malý kaz v zoubku a říkala jsem mu, že mlíčko od mámy už nebude, že je špatné na zoubky. Vím, je to kravina, ale on si to v hlavě takhle srovnal a už nechtěl. Naše odstavení proběhlo bez vztekání, breku, vydírání, tedy věcí, kterých jsem se nejvíc bála, protože na to nemám. Týden jsem měla moje pidi prsa jak balony, pak se vyfoukly a bylo... Je fakt, že syn od té doby nechtěl mléko vůbec, což taky není dobře. Ale řeším to jogurty. A těsný fyzický kontakt udržujeme i nadále. Ručička do trička ještě zabloudí))

Moje sestra má osmnáctiměsíční holčičku a ta se kojí, kdykoliv potřebuje, takže celý den.

Zkrátka, nikdy bych nevěřila, že u nás zafunguje "racionální zdůvodnění". Ale jsem ráda, že to tak dopadlo. Kojení jsem měla moc ráda a nemám to pokažené nějakým hysterickým koncem.

K.