kojim už 6 - rokem....

Ahoj. Tento článek mě teda dost zaujal, protože zrovna v sobě taky řeším, zda ukončit, či ne.

Mám 3 kluky.

Prvního jsem kojila 25 měsíců. Musela jsem skončit, abychom mohli mít druhé dítě. Musela jsem brát nějaké prášky. Bylo to pro mne hrozné. Přes den jsem si lepila přes bradavky náplasti, že tam mám bolinko. Nebral totiž vůbec v úvahu, že mě to bolí, pokud to nebylo zalepené. Večer bolinko nebylo. Tak to bylo asi čtvrt roku. Tento postup mi doporučila laktační poradkyně, ale měl trvat jen asi týden. Já sama jsem ale pořád nemohla. Pak jsem se rozhodla. Stanovila si přesné datum. V ten den dostal večer naposledy. Prořvala jsem to strašně. Už i proto, že jsem netušila, zda ještě vůbec budu mít druhé dítko. Syn to bral v pohodě. První noc bez kojení se vbudil. Samozřejmě jsem vydržela a nedala. Ale chtěl koprovku, tak jsem mu šla ohřát koprovku asi ve 2 ráno. Od té doby se v noci už nebudil.

Druhý: toho jsem chtěla na základě prvního kojit, dokud bude chtít, ale taky to nešlo. Kojila jsem do 31 měsíců. Pak mne prsa začala hrozně bolet. Vydržela jsem to asi měsíc s bolestmi. Mezitím jsem zjistila, že jsem vlastně těhoná, což byl důvod těch bolestivých prsou. Takže jsem synovi vysvětlila, že to teď už nejde, že má maminka bolinko. Na něj žádné náplasti neplatili, takže to bylo malinko složitější. Po týdnu jsem už neměla na to několikrát za den mu říkat, že prostě mlíčko není a on ručičkama prosil, že chce. Tak jsem zkusila,zda něco teče. Samozřejmě ano, ale vypadalo to, že to bude pracné. Tak se syn přisál, ale ten týden prostoje byl znát. Nedal do toho sání tolik síly, takže uvěřil, že mlíčko není, ale musela jsem slíbit, že až zase bude, tak dostane. ----Samozřejmě pak chtěl, ale už to neuměl.

Třetímu je 22 měsíců. Stále kojím. Přes den a v noci taky. Přemýšlím, kdy to ukončím. Vím, že už je to naposledy, takže nechci to lámat přes koleno ani kvůli sobě. Ale hlavně kvůli malému. Prostě si myslím, že sám najednou uzná, že už to není ono. Myslím, že to příjde samo, a pokud ne, tak asi hranice 3 let to vyřeší. Bude muset nastoupit do školky a pak to už asi bude o něčem jíném.
Určitě to nechce řešit násilnou metodou.

Kdysi jsem četla rady, jak přestat kojit. A jedna paní tady radila, že když jí 3-letá dívenka v šalině roztrhla šaty ....tak se rozhodla přestat. Popepřila si prsa pepřem, dívenka se napila...prý fuj, už mlíčko není dobré a přestala.....Nevím, jak na tom byla 3-létá holčička s rozumem, ale můj syn, kterému jsem se po dlouhém přemýšlení, rozhodla udělat to samé....věřte, že to bylo spíše už zoufalství, že fakt jsem chtěla druhé dítko a přestat kojit, abych to mohla řešit, bylo to první, co jsem musela udělat.
Tak můj syn mě chytil za ruku (měl 18 měsíců) a zavedl mě do koupelny. Pustil vodu a umyl mi prsa. Pak mě chytil znovu, zavedl mě do ložnice a lehl si a že už je mlíčko dobré. Byla jsem v šoku. Ale víckrát už jsem to nezkoušela. A byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to vůbec udělala, že jsem uvěřila té možnosti. Ale ta holčička ve 3 letech na to skočila.

Znám paní, která kojila do 3 a půl let dvojčata. Přestala, protože dvojčata musela slíbit čertovi s Mikulášem, že už pít mámino mlíko nebudou. Taky řešení.

Tak ať kojíte či ne, tak přeji hlavně zdravé miminka. Kojení je důležité---pro mne dost. Manžel má cukrovku, takže si říkám, že aspoň tímto malým úkonem jsem se snažila o to, aby jí zdědili v minimální případě. Ale není to nejdůležitější. Hlavní je, že máme své děti rády a dáváme jím to najevo.
Pro mne bylo kojení i jako nádherná chvilka, kterou jsem se svým dítkem strávila jenom já. Nikdo jiný nám do toho nekecal. I když já jsem kojila na veřejnosti v pohodě. Snažila se krýt třeba plínou, či šátkem, ale kojila jsem všude. Malé mimčo i v šátku při chůzi. Musela jsem zrovna pro dítko do školky a prostě mimču, jsem nevysvětlila, že už musí vstávat a najíst se, protože za chvíli vyrážíme, takže dosti často měl hlad zrovna při vyzvedávání syna. No což. Jemu to nevadilo a když jsem dítko nosila v šátku, tak nebyl problém. Nidko nic neviděl, každý si myslel, že mimi spinká a ono si v klídko sálo to své mlíčko. A byl spokojený. Žádný řev hladového dítka na ulici.

Prostě nedám na kojení dopustit. Je to jednoduché, vždy v dosahu v té správné teplotě a kdykoliv si řekne.

Vy, co opravdu kojit nemůžete, tak si ale nelamte hlavu a nebrečte. Prostě to tak bohužel u někoho je. Ale to nevadi. I lahvička miminko uspokojí.

Nevím,zda je tato možnost dána geneticky. Mně máma kojila snad jenom v porodnici, takže můžu říct, že nejsem kojené dítě. A prsa....ty mám celkem malá. Teda kromě období těhu a kojení, kdy jsem si užívala a snad ještě užívám větších. Kamarádka má prsa ...no velikost ani neznám, je to dosti velká velikost, snad F nebo možná ještě více...má problém na sebe koupit podprsenku. No a kojila jedno dítko snad 3 měsíce a druhé jenom 2. Prostě fakt prý neměla mléko. Takže velikost taky nehraje roli. A nebo ano, ale v opačném směru. Malé OK a velké ne. Možná ta velká nemají prostor, kde by se mléko v klídku shromažďovalo. Ale tomu fakt nerozumím, takže se tím zabývat nebudu.


Román končí.