Kdy, jak a proč vlastně odstavit?

Pije v podstatě kdykoli ji napadne a mně to, přiznám se, vůbec nevadí. Zrovna teď prohlásila: „Mlíčko, mlíčko, bumbat,“ a přišla si cucnout. S prsem v puse pak ještě přidala „dobrý den“, neboť to právě zpívají kuřátka z Včelích medvídků na CD.

Tak nevím, asi jsem měla být domorodá žena na Paspui Nové Guineji, kde by to nikomu nepřišlo divné (pravda, až na ty Včelí medvídky). Ale tady v ČR na mě pořád někdo kouká tak nějak divně, popř. mi slušně radí, že už bych asi měla začít pomalu odstavovat.

A ve mně hlodá pochybnost, že je to možná pravda. Co když mi nenápadě, ale nezadržitelně v tichosti řídnou kosti? Nebo mi chybí spoustu různých živin, které ze mě malá vysaje? A co když bude odstavení tím těžší, čím bude dceruška větší? A možná by bez kojení v noci líp spala? A taky líp jedla?

To všechno by mohly být důvody, proč odstavit. Na druhou stranu ale určitě existují i důvody, proč dál kojit. Hlavním z nich bude asi moje lenost. Prostě nejjednodušší způsob, jak Lidušku utišit či uspat, když je třeba, je ji „ucpat“, čili dát jí do pusy prs. A nějak se mi zatím nechce vymýšlaet nic náhradního. A koneckonců si taky myslím, že kojení je pro malou zdravé, nehledě na všechny čokolády, indiánky a vlašáky, které do ní nezřídka skrze mlíčko posílám. A když má akutní hlad či žízeň a já nemám zrovna nic nachystaného, což se žel Bohu stává, tak to taky vyřešíme velice rychle. Čímž nechci říct, že bych ji kromě kojení nekrmila, to ne, podvyževená určitě není. Ale „mléčné svačinky“ má často.

No, nebudu to natahovat, prostě se jen chci zeptat, jakou máte kdo zkušenost s odstavováním, kdy, a hlavně jak jste to provedly a jak jste poznaly, že „dosti bylo kojení“. Děkuji za všechny rady adresované nezkušené, leč učenlivé matce.:-)