žiju na jiné planetě?

Rozumím tomu, že člověka mrzí, když se setká s Vámi popsaným jednáním. Obdivuji, že se vůbec odvážíte ve špičce s kočárkem do autobusu - já jsem se o to několikrát pokoušela, ale když jsem viděla ten nacpaný autobus, tak jsem šla radši pěšky. Je pravda, že mám všechno blízko, bydlím v centru města a opravdu chodím všude hodně pěšky - je to dobré pro moji figuru

Jezdím ale také tramvají nebo metrem a většinou jsem naprosto přijemně šokovaná, že se mi každý hrne pomáhat s kočárkem. Setkala jsem se párkrát s lidmi, kteří okupovali místo pro kočárek a pokud jsem to místo potřebovala, tak jsem je požádala o jeho uvolnění. Když bylo místo jinde, tak jsem se nacpala jinam. Párkrát jsem musela řešit také ožrali vrávorající nad mým dítětem. Kupodivu jsem se už také setkala s tím, že když jsem náhodou měla nějaký konflikt, tak se mě lidé zastali. Jednou jsem dokonce myslela, že pán, který se mě zastal dá dotyčnému nevrlému důchodci pěstí - no naštěstí k tomu nedošlo.

Tak já opravdu nevím. Uzavřela bych to tak, že se mi zdá, že dřív mi opravdu hodně věcí vadilo a zbytečně jsem si kvůli tomu znepříjemňovala život. Teď se na to asi dívám trochu jinak a pokud mě někdo vyloženě neohrožuje, tak ho nechám žít a říkám si, třeba má špatný den nebo je nešťastný - co já vím. Každý máme svý

Tož, důchodcům zdar a těm nevrlým zvláště