Někdy se nedivím

Je to tak půl roku nazpět co jsem šla z práce dřív domů. Už u schránek mě upoutal smrad, jako by někde hořelo. U výtahu jsem si všimla dvou kluků ve věku 10-11 let co u bočních dveří zapalovali nějaké hadry a letáky. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale tak jsem je seřvala a nejradši bych jim taky nafackovala. Kdyby chytlo lino v baráku nebo sklepy nevím jak bychom dopadli. Už nám někdo zapálil nástěnku a celý přízemí vyhořelo. Proto se té babce nedivím. Rodiče nemají ani tušení co jejich děti dělají a když jim něco řeknete, tak je omlouvají a seřvou ještě vás. K nám do poschodí na schodiště chodili takový puberťáci popíjet víno, kouřit marijánu a dělat binec. Několikrát se to řešilo, protože tam bylo nablito, uklízečka to nechtěla uklízet a rodiče je omlouvali, že jejich děti to nebyly. Až je párkrát manžel seřval, že zavolá na ně policajty, tak to přestalo. Jenže, kde se zase ty děcka mají scházet? Je to těžký. Malým dětem se budují pískoviště, psům výběhy a pro puberťáky nic není.